Tablet namísto učebnic? Ano. Ale na čtení knih? To už ne

Pozn.: přepis vyfoceného rozhovoru pro Zlínský deník

Autor článku: Jarmila Kuncová, Zlínský deník

Za svého mládí ještě pamatuje diskety do počítače nebo připojování na internet prostřednictvím pevné linky. Teď už je tato technika dávno někde jinde a počítač si takříkajíc lidé mohou strčit pomalu i do kapsy od kalhot. I když teď už sedmatřicetiletý Jaromír Světlík, zástupce ředitele Střední školy Baltaci ve Zlíně, garant Akademie informatiky a ICT metodik pro Zlínský kraj, pamatuje nynější moderní technologii ještě ani ne v plenkách, přesto už v mládí se jí rozhodl zasvětit studium. A teď do té nové zasvěcuje středoškolské studenty.

Proč zrovna IT technika?

Lákala mě snad odjakživa. Když už jsem byl asi na střední škole a potom na vysoké, tak už tehdy jsem dávno věděl, že se chci věnovat IT technice. Studoval jsem sice strojařskou střední školu, ale vysokou jsem nastoupil přímo na informační technologii tady ve Zlíně. Zároveň při studiu jsem se chtěl věnovat výuce, dodělal jsem si proto během studia doplňující pedagogické studium. Věděl jsem, že to chci spojit a chci i učit.

Má smysl dnešní děti vyučovat počítačové technice? V malíčku ji mají už dávno…

Myslím, že to určitě smysl má. Jedna věc je použít počítač k tomu, abych se přihlásil k sociální síti a s někým komunikoval, druhá věc je, co s ním dokáži dělat. Mně se třeba líbí zapojení počítačů do vyhledávání informací. To znamená, že se snažím studenty vést k tomu, že když něco neví (a oni se mě ptají), já jim to nepovím. Říkám jim, že si to mají vyhledat na internetu, což vyžaduje různý čas. Musí navštívit různé weby, první u nich je Wikipedie.

Ta ale není vždycky spolehlivá…

Ano, a právě proto jim říkám: „To se mi nelíbí, ověřte si informace z různých zdrojů.“ S tím je pak i větší boj. Wikipedie je výborná pomůcka, zdroj rychlých informací, ale také je tam může kdokoliv editovat. V kostce tam informace najdete, ale pro více je třeba hledat ještě dál a jinde… Musí si je dohledat…

Nebojíte se zneužívání informací třeba pro seminární či slohové práce?

Existuje už nástroj, jak to odhalit. Není problém pro mě vyhledat, zda práce není opsaná z internetu. Většinou tam totiž viníci nezmění žádná data. Takže je to rychle odhalitelné. Roli učitele v tomto směru vnímám coby roli moderátora. Jenom strohý výklad by je nebavil, a ani pro mě by to nebyl žádný přínos. Jsem rád, že studenty můžu zapojit do dění, akce.

A setkal jste se už s podvodem při studentské práci?

Když už použijeme slovo podvod, tedy když studenti použijí něco cizího, tak je to pro ně výzva, zda jej odhalím či ne. Když jim to projde, je to pro ně plus. Když ne, vyvodím z toho důsledky. Za dobu, co učím, se mi to stalo už mnohokrát.

Popíšete nám nějaký takový zážitek?

Ten největší byl, že student prezentoval práci. Já jsem během toho na internetu hledal, zda neexistuje něco stejného. A našel jsem celou přesnou kopii, jen jméno a příjmení bylo jiné. Už během prezentace jsem se ptal, zda je to originální práce. Dotyčný říkal, že ano a kolik jej to stálo práce. Pak jsem řekl odkaz, kde jsem stejnou práci našel. A bylo ticho… Z toho vyplynula známka, ponaučení. Nepřistupuji k tomu ale fatálně. Beru to tak, že žáci se něco učí, dávám jim nějaké mantinely, zpětnou vazbu, druhou šanci.

Co říkáte na to, že by učebnice mohly ve výuce nahradit počítače či tablety?

Mně se to líbí. Nemusíte do školy nosit celou tašku, ale jenom tablet. To je skvělé. Přiznávám, že jsem tomu příznivcem. Navíc se třeba tablet dá využívat interaktivně. A vlastně právě o toto se teď snažíme i na Akademii informatiky. Jsme zrovna ve fázi, kdy pro všechny studenty oboru IT připravujeme možnost zapůjčení tabletu po celou dobu jejich studia. Na druhou stranu si osobně neumím představit, že bych četl knížku ve volném čase na tabletu. To ne, knížka má své kouzlo, je známkou relaxu…

Kdy podle vás došlo k největšímu zlomu v IT technice?

Určitě velký zlom nastal třeba v roce 2007, kdy Steve Jobs představil první iPhone. To dávám studentům za příklad, k jaké změně vlastně došlo. Za těch jedenáct let je dneska počítač v kapse samozřejmost. Dneska se nad tím nikdo nepodivuje, ale dříve vedla Nokia, která byla špičkou. Najednou se stal ale takový zlom. Dále je to třeba vidět na tom, jak se posunul internet, začátky s počítačem nebyly zrovna lehké. Pamatuji si, když si člověk chtěl nahrát hru, tak potřeboval tak sedmdesát disket (smích). Z toho nějaká nefungovala, takže radost ze hry, na kterou jste se těšili, se rozplynula. Nebo třeba vytáčené spojení přes pevnou linku. Také si pamatuji, že na výšce jsme komunikovali přes ICQ, to už dneska není vidět. Já ho sice dodnes používám, i když výjimečně, ale používám. Žena se mi směje, že jsem asi jediný, koho zná.

Ona je také příznivcem moderních technologií?

Ano, je. Máme spolu dokonce sdílený kalendář na Googlu (smích). A i náš syn Honzík je příznivcem moderních technologií. Jemu sice ještě nejsou ani dva roky, ale s telefonem a tabletem už zacházet umí. Občas jej necháme zahrát si takové ty doplňovací aplikace, kde musíte přesunovat věci tam, kam patří. To ho moc baví.